Teplické módní impulsy se konaly nejprve v estrádním sále. Jako improvizované přehlídkové molo posloužily rovněž schody z Galerie míru do foyer domu kultury.
aneb
JSEM DÍVKA MÓDOU POSEDLÁ
 |
Dáma se zlatou mašlí: Marika Drašarová obklopená svými modelkami.
Koncem 80. a počátkem 90. let vtrhlo na český "černý" trh módní zboží z Polska. Stejně jako v 70. létech do NDR (někdejší Německé demokratické republiky), v době, o které píšu, se pořádaly spanilé nákupní jízdy do Polska. Snad každý, bez ohledu na pohlaví či hmotnost, jsme v šatníku měli bavlněnou či lněnou košili nebo bundu se zapínám na druky a nápisy vpředu i vzadu na zádech. Bundy i košile byly opatřeny ramenními vycpávkami a končily těsně pod boky. Z Polska jste dokonce mohli bez potíží převézt "koženou" bundu či džínový obleček s kalhotami střiženými do tak zvaných "mrkváčů". Později jsme se z prvních exotických dovolených na Turecké riviéře vraceli zásobeni visacími třpytivými náušnicemi a hedvábnými či saténovými barevnými košilemi. Ještě nedávno jsem několik takových tyrkysových a strakatých schovávala, až do nich zhubnu. (Možná v nich v létě potkám nějakého místního trnovanského bezdomovce). Korunou ukrutného módního outfitu konce 80. a začátku 90. let byla krepatá trvalá, ve které jsme každá vyhlížela jako svoje vlastní karikatura. Neznám v historii odpudivější módu, nežli byla ta z roků krátce po revoluci, které však paradoxně díky čerstvě nabyté svobodě patřily v našich životech k nejkrásnějším.
Dnes se to zdá srandovní, ale tehdy jsme si ještě skutečně v obchodě mnoho módního zboží nekoupili a když, tak za drahé peníze. Naším módním guru se stala Marika. Sama jako cukřenka, jak kdysi vtipně nazval Miroslav Horníček drobné ženy, které, kam přijdou, tam zdobí a muže pouhou svou přítomností vedou k tomu, aby je přenášel a ochraňoval. Marice sluší všechno, kdyby to byl pytel od brambor, který by nosila s grácií a šarmem. Protože se děním kolem módy zabývala od doby, kam moje vzpomínky na ni sahají, přišla v 90. létech s myšlenkou Teplických módních impulsů. Pořádali jsme je zprvu dvakrát do roka, na jaře a na podzim. Postupně se na nich představily všechny teplické módní butiky, jichž každý rok přibývalo geometrickou řadou. A protože přehlídky koncipovala jako prodejní, býval o ně veliký zájem. Marika kolem sebe soustředila půvabné mladé dívky, vytvořila Studio Marika, s nímž pracuje dosud. Později se akce přejmenovala na Malé módní impulsy a konala se jednou ročně, naposledy na jaře 2015. Mariččino publikum stárne současně s ní, proto jsem zvědavá, jak dlouho dokáže odolávat přáním svých příznivců, aby impulsy uspořádala ještě jednou, tentokrát už opravdu, ale opravdu naposledy .... ?
|
Velké přízni diváků se těšily Teplické módní impulsy konané na přehlídkovém molu postaveném na kolonádě před domem kultury.
 |
| Studio Marika v dobách své největší slávy. Mnohé z těch dívek a mladých žen zůstaly Marice věrné. (Pro mě bylo milým překvapením, že jsem při bližším zkoumání identifikovala dívku v bílém, stojící na snímku jako první zleva a držící se zábradlí. Je to moje dcera Kateřina. Kolik jí to mohlo být, šestnáct, sedmnáct? Ach jo. Od té doby "jsme" absolvovaly červené prameny, dredy, piercing, několikaleté odloučení kvůli jejímu pobytu ve světě, ale také holou hlavu vinou zlé nemoci... Kdyby člověk tušil, co má před sebou a co všechno se vejde do "pouhých" patnácti let. Tehdy večer jsme ale všechny byly dokonale šťastné. ) |
Žádné komentáře:
Okomentovat