DŮM KULTURY SLAVÍ TŘICÁTINY

DŮM KULTURY SLAVÍ TŘICÁTINY

Třicítka je ideální věk: člověk už je dost starý, aby věděl, co chce a jak to chce a dostatečně mladý, aby na to měl síly. Chceme-li velebit třicátiny stavby, musíme zmínit především všechny, kteří se zasloužili o to, že objekt zdárně ožil a bude ještě dlouho žít k radosti nás, Tepličanů. Učinila jsem malou sondu do historie jeho vzniku a oslovila některé z těch, kteří u toho tenkrát byli a poprosila je o ohlédnutí za roky života s teplickým domem kultury. Toto jsou naše vzpomínání.

Eva Stieberová

pondělí 7. března 2016

OLGA KOSTOHRYZOVÁ: POHODÁŘ, KTERÉHO JEN TAK NĚKDO NEROZHÁZÍ

PO KULTURÁKU JSEM SE DĚSNĚ NABĚHALA !




Známe se od roku 1990 a co si Olgu Kostohryzovou pamatuji, nikdy jsem ji neviděla naštvanou, zamračenou nebo neslyšela, že by si na někoho stěžovala či někoho pomlouvala. V mých vzpomínkách figuruje jako naprostý pohodář.

Do Domu kultury v Teplicích jsem nastoupila 1. září 1990 a přesně po 15 letech, 1. září 2005 jsem odtud odešla do důchodu. Celou tu dobu jsem byla účetní, i když na "plaťácích" se objevovala různá zařazení. Svůj úvodní pohovor s Jitkou Pospíšilovou jsem měla ještě v detašovaném pracovišti v Potěminově ulici, ale nastoupila jsem už do nové budovy domu kultury. V účtárně jsme měly celkem neměnný kolektiv a pod vedoucí Jitkou se dobře pracovalo. Myslím, že jsme si my, "baby", celkem vyhovovaly a dost problémů jsme řešily společně. Naučily jsme se pracovat s počítačem, což mě hodně bavilo, a myslím, že nám to "souzvučení" někteří i záviděli! Pokud si vzpomínám, tak náš kolektiv na určitou dobu doplnily dvě studentky Martina a Petra. Lenku Radnickou, která v domě kultury pracovala od jeho zprovoznění, vystřídala Lenka Nebosová a tu po jejím odchodu na mateřskou zase Eva Václavíková. Pak ještě přišla Dana Marková. Skoro se všemi se stále nepravidelně setkáváme. A pokud se o našem "babinci" dozvědí další zaměstnanci domu kultury, je jisté, že i oni přijdou. I to dokazuje, že jsme byly fakt moc dobrá parta. 
Patnáct let je dost na to, aby mi Dům kultury v Teplicích vstoupil do života pracovního i soukromého. Vzpomínám však, že jsem s ním začala spolupracovat již v roce 1986, kdy jsem byla zaměstnaná na Okresní odborové radě a zajišťovala v úplně nové budově "kulturáku" okresní konferenci odborů. Dávaly jsme to dohromady s Věrou Hechtovou, která ještě neměla sestavené kompletní ceníky na všechny typy a způsoby pronájmů. Já měla na starosti pronájem a stravu a vím, že chybělo některé vybavení v estrádním sále a šatnách. Na trase trase salonky - estrádní sál - kuchyně jsem se děsně naběhala! Byla to správná divočina! Svoje vzpomínání dokládám fotkami z našich setkání v restauraci na Šanově, která už není a další fotografie jsou přímo z domu kultury, z pravidelné ranní porady na chodbě "EKO". 
Jeden z nepravidelných "babinců" pořádaných původním osazenstvem ekonomického oddělení DK. Zleva: hostující vedoucí kina Květen Zdena Sixtová, ve fialovém vedoucí Jitka Pospíšilová, paní, které Jitka podává šálu, je Drahuš Vašíčková, ta měla v DK dlouhá léta na starosti energetiku, bělovlasá dáma je Věra Hechtová, která v domě kultury zřídila a uvedla do provozu rozsáhlou a složitou agendu pronájmů, naproti ní Irena Malypetrová a v popředí v modrém Eva Václavíková, tentokrát blonďatá.
Porada na chodbě EKO, vlevo za zeleným listem současná vedoucí Monika Matějovičová.
V popředí dvojice Irena Malypetrová, Eva Václavíková. Za nimi zleva Dana Marková, OIga Kostohryzová, Jitka Pospíšilová a Monika Matějovičová. Fotografie je z loučení Olgy při jejím odchodu do důchodu.

Tak to je něco málo, ale opravdu málo z mého života v domě kultury. Dalo by se psát o
zájezdech a akcích, které pořádaly odbory. Byla jich spousta, hodně jsme si na nich užili a já je pořádala celých patnáct let! 
Vzácná chvilka souznění. Olga s ředitelem Domu kultury Teplice, Ing. Přemkem Šobou. Tuším, že vymýšlejí nějakou novou tabulku a smějí se při představě, jak mi tím zamotají hlavu.


Žádné komentáře:

Okomentovat